Neoprávněné vstupy do prostoru dráhy jsou v České republice velmi frekventovaným a do značné míry i společensky přijatelným jednáním, ačkoliv se jedná o chování vysoce rizikové a zároveň nelegální (porušení zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, § 4a o ochraně dráhy). Každoročně se v důsledku tzv. trespassingu odehraje okolo 250 střetů osob s drážními vozidly, které končí až v 80 % případů smrtí. Nezanedbatelné jsou i následky materiální v souvislosti se zpožděním vlaků a škodami na vozidlech nebo infrastruktuře, střet také znamená značný stres pro strojvedoucího. Škody působí i samotný pohyb osob po železničním svršku; je-li v určitém místě trespassing intenzívní, může například docházet k nebezpečnému sešlapání štěrkového lože.

Společným jmenovatelem nejvíce frekventovaných ilegálních zkratek je přerušení přirozených pěších vazeb bariérou dráhy. Tyto vazby buď již existovaly v době, kdy se železnice stavěla, častěji pak, když železnice usnadnila rozmach daného města, postupně vznikaly v souvislosti s odlišným využitím území po obou stranách dráhy (typicky např. rozvoj průmyslu, pracovních příležitostí na jedné, bydlení na druhé), aniž by byly systematicky zajišťovány možnosti legálního přecházení. Kromě těchto každodenních zkratek můžeme najít intenzívní trespassing také na nádražích a zastávkách, kde není dobře vyřešeno přecházení a přístup k vlakům, pohyb osob v profilu dráhy se často vyskytuje i v rekreačních oblastech v souvislosti s turistickými a volnočasovými aktivitami, někdy jsou dráha nebo drážní stavby přímo cílem různých zájmových skupin, pro určité sociální skupiny i domovem. Samostatnou kapitolu tvoří železniční přejezdy – k neoprávněným vstupům chodců a cyklistů dochází v době, kdy jsou ve výstraze.

Problém neoprávněných vstupů do prostoru dráhy není neřešitelný a v současné době již existuje řada nástrojů, kterými lze trespassing v konkrétních místech omezit nebo mu zcela zabránit. V každém případě je žádoucí přizvat odborníky a využít standardizovaného postupu, pomocí kterého určíme nejen typ a příčiny trespassingu, ale i přiměřená opatření a jejich finanční náročnost. Ta mohou být vzdělávací, technologická nebo stavební, zahrnovat terénní úpravy, jako doprovodné opatření se osvědčil policejní dozor; vždy je optimální použít kombinaci opatření. Stavební opatření (podchody, nadchody, lávky apod.) jsou nejnáročnější, ale zároveň nejúčinnější. Technologická opatření, která zpravidla mají za cíl omezit přístup na dráhu v místě, které k tomu není určené, jsou méně nákladná, jejich účinnost je však podmíněna dostupností legální alternativy. Příkladem může být zařízení pro varování chodců a cyklistů před vstupem do nebezpečného pásma dráhy, které ve spolupráci s CDV vyvinula společnost AK signal Brno, a.s. a výsledky testování účinnosti jsou zatím velmi slibné.

Různorodou skupinou jsou opatření vzdělávací a osvětová, která mohou zahrnovat celostátní kampaně i lokální vzdělávací akce, nebo zapracování otázek bezpečného pohybu v blízkosti dráhy do školní výuky. Ačkoliv tato opatření mají v prevenci trespassingu nezastupitelnou úlohu, jejich účinnost je krátkodobá a zároveň je při jejich realizaci třeba opatrnosti, aby nebyla kontraproduktivní. Patří sem i problematika zveřejňování informací o nehodách v médiích – s ohledem na etický přístup, ale i riziko imitovaných sebevražd je dobré aplikovat doporučení WHO z roku 2008.